Opravdu cvičíte pro sebe?

Proč vlastně cvičíte? Děláte to pro sebe nebo pro druhé? Ano, čtete správně - pro druhé. Spoustu žen dohnal ke cvičení vliv okolí. Kamarádka začala cvičit a každý den se chlubí kilogramy, které zhubla a že si konečně může vzít na Vaší společnou dovolenou bikiny. To Vás zarazí a uvědomíte si, že vedle ní na pláži budete ležet Vy, se starými plavkami i kily navíc. Nebo vám to skřípe v partnerském životě. Vaše drahá polovička projevuje větší zájem o novou kolegyni v práci, modelku z přehlídkového mola (která sice v životě neudělala rychlý pohyb a přesto by jí slušel i pytel od brambor) než o Vás. V horším případě se s nějakou modelkou už schází i mimo pracovní dobu. A tak začnete cvičit, držet diety a snažit se ho opět zaujmout.

Zaujmout někoho, kdo o Vás už dávno nestojí a to jak vypadáte už přestal vnímat dávno v době, kdy jste si pneumatičky na břiše Vy ani nestačila všimnout. V opačném případě Vás kvůli časté návštěvy fitness centra začne podezírat z nevěry a za problémy budete (jak to tak bývá) nakonec moct Vy.

Nebo chodíte cvičit, protože tam chodí půlka Vaší ulice a utekly by Vám tak drby (nebo byste obsahem drbů byla Vy sama).

Pokud jste se našla v některém z těchto případů, mám pro Vás špatnou zprávu: za těchto podmínek nikdy nezhubnete, nezlepšíte si náladu ani nevyřešíte své problémy.

Abyste ze cvičení získala všechny benefity, musíte cvičit, ze své vlastní vůle. Protože sama chcete. Chcete dělat něco dobrého pro své zdraví, kondici, metabolismus nebo si jednoduše jen odpočinout.

Pokud cvičíte a v hlavě Vám stále běhají myšlenky (na nevěrného partnera, na problémy v práci nebo třeba co si vezmete druhý den na sebe, abyste trumfla kolegyni v lodičkách od Manola Blahnika), Váš mozek nebude vědět co dřív. Přemýšlet nebo aktivovat Vaše svaly a metabolismus? A tak možná budete sice po hodině unavená, ale Vaše tělo nebude vědět, co to mělo znamenat a začne si raději ukládat energetické zásoby na horší časy. 

Pravidelné cvičení musí být součástí Vašeho života stejně jako čištění zubů (i když ze své zkušenosti nevím, zda čištění zubů je zrovna ten správný příklad, ale říká se to). Nejenom že se budete cítit lépe, než kdybyste celý den seděli na židli, ale budete také lépe vypadat. Lidé kteří pravidelně cvičí, mají zpevněné tělo a na pohled i na dotek hezčí pokožku (pokožka se zahřátím prokrvuje, a tak nabývá na elasticitě, nekamarádí se s celulitidou a nehrozí jí strie). Pravidelné cvičení zrychluje metabolismus, proto se teoreticky nemusíte radikálně omezovat v jídle. Můžete si tak v klidu dát tabulku čokolády (nebo dvě) aniž byste zvýšila svůj denní příjem kalorií. Pravidelné cvičení posiluje Vaše tělo i zevnitř - pokud náhodou chytnete rýmičku, Váš organismus se s ní popere snadněji než organismus té líné modelky, která ohrožuje Váš doposud poklidný partnerský život (a přitom chce jen třeba přidat na výplatě). Pojem civilizační choroba budete znát pouze z novin - pravidelné cvičení, je svými změnami tepové frekvence dobrý trénink pro Vaše srdce, nehrozí Vám obezita a snadněji se vyrovnáte se stresem. Bez problémů doběhnete tramvaj, unesete plné tašky s nákupem, dokážete přestěhovat nábytek ale i překvapit ostatní jak pružné a silné máte tělo a celkově budete mít lepší náladu.

A to všechno Vás bude stát jen pár hodin týdně. 

Já, i přesto, že si cvičením přilepšuji na živobytí, a tudíž cvičit musím téměř vždy, si na hodinách nejenom odpočinu, ale načerpám novou energii na normální život. Za poslední tři roky jsem nebyla nucena si koupit o číslo větší oblečení (i když se stále se zvyšujícími cenami by to spíš odpovídalo tomu, že výrobci jsou nuceni kvůli přibývajícímu počtu obézních lidí zvětšovat rozměry oblečení. Ale dělají to tajně a mé staré XSko je už dávno Mko), nebyla jsem donucena být s rýmičkou ani jinou virózičkou doma déle než "pár" hodin ani jsem neměla jiný vážný zdravotní problém. Díky cvičení nemusím mít takové výčitky za to, že jsem sama snědla celou čokoládu a to ještě večer, po vydatné večeři (výčitky mám maximálně jen proto, že ta čokoláda byla spíše mé drahé polovičky než moje). Také vím, že když bude nejhůř, tak do té školy prostě dojdu pěšky a ještě tam budu možná rychleji než tramvají (někdo tu situaci může chápat jako třeba při sněhové kalamitě nebo ranní pražské traffic jam, jiní, spíše ženy, jako velký problém "nemám co na sebe"). Ano, přiznám se, že někdy si zastesknu, že nevypadám jako nějaká má případná sokyně, že když to s tou čokoládou přeženu, tak že tu pneumatičku taky mám, a že se musím někdy opravdu přemlouvat, abych si šla zaběhat nebo zacvičit doma (dobře, někdy se musím přemlouvat i jít odcvičit svojí lekci, ale to jen opravdu výjimečně), ale ten pocit po cvičení je něco, co jindy nezažiji. A také  vím, že alespoň jednu hodinu denně potkám lidi, se zájmem o stejnou věc.

A proto doufám, že i Vy jste na tom stejně jako já a díky pevné vůli Vás už jen tak nějaká modelína nerozhází:).